Symposium Goldmann Sachs o disruptivních technologiích umělé inteligence 2026 v Londýně – Proč se optimalizace rozhodování stává konkurenční výhodou

Na pozvání společnosti Goldman Sachs v Londýně jsem měl příležitost zúčastnit se sympozia Goldman Sachs Disruptive Technology Symposium 2026. Z četných rozhovorů s investory, technologickými společnostmi a rozhodujícími osobnostmi z různých odvětví vyplynul jasný společný jmenovatel: O růstu nerozhoduje „více projektů“, ale matematicky optimální výběr, pořadí a kombinace investičních záměrů.

Proč StratePlan patří do kontextu disruptivních technologií

Pozvání na sympozium Goldman Sachs Disruptive Technology Symposium pro nás podtrhuje jeden zásadní bod: disruptivní změny nevznikají pouze díky novým modelům umělé inteligence nebo novým technologiím – ale také díky tomu, jak firmy přijímají rozhodnutí.

Právě zde přichází na řadu StratePlan. Matematická optimalizace rozhodnutí o kapitálových výdajích (CAPEX) mění proces, který je v mnoha podnicích dodnes silně ovlivněn individuálními hodnoceními, seznamy priorit, rozpočtovými jednáními a opakovanými přepočty.

Místo toho, aby StratePlan hodnotil jednotlivé investice jednu po druhé, nahlíží na celý seznam CAPEX jako na matematický rozhodovací problém a vypočítává, která kombinace investic v rámci reálných omezení společnosti vytvoří nejvyšší celkovou hodnotu.

Skutečnost, že se o tomto přístupu diskutuje v rámci sympozia věnovaného disruptivním technologiím, ukazuje, jak výrazně se posouvá zaměření: od AI jako analytického nástroje k AI a matematické optimalizaci jako základu pro lepší podnikatelská rozhodnutí.

Opakující se téma v mnoha rozhovorech

Zvláště nápadné bylo, jak často se potvrzoval jeden strukturální problém: podniky již dávno neuvažují pouze v rámci krátkodobých rozpočtů, ale v rámci tříletých, čtyřletých, pětiletých či desetiletých plánů. Právě tím vzniká zásadní výzva: neexistuje „jediné“ investiční rozhodnutí, ale současně desítky až stovky možných projektů – a to v rámci omezení daných rozpočtem, kapacitou, riziky a strategií.

Rozhodující otázka proto již nezní: Je projekt A dobrý? Ale: Která kombinace všech možných projektů přinese za reálných podmínek maximální návratnost investic (ROI)?

Právě zde začíná matematická optimalizace.

S rostoucím počtem projektů, časových období a okrajových podmínek totiž masivně stoupá počet možných kombinací rozhodnutí. To, co se v malých portfoliích ještě jeví jako zvládnutelné pomocí zkušeností, modelů v Excelu nebo klasických metod stanovování priorit, se rychle mění v kombinatorický rozhodovací problém.

Dr. Georg Schlesinger, matematik a člen Schrödingerova institutu Vídeňské univerzity, výstižně shrnuje význam tohoto přístupu v souvislosti se StratePlanem:

„StratePlan se zabývá matematicky velmi zajímavým tématem: s rostoucím počtem investičních příležitostí a okrajových podmínek se komplexnost velmi rychle zvyšuje. Matematická optimalizace tuto komplexnost činí zvládnutelnou a umožňuje ze široké škály možných kombinací systematicky odvodit lepší rozhodnutí.“

Dr. Georg Schlesinger
matematik a člen Schrödingerova institutu na Vídeňské univerzitě

Právě v tom podle mého názoru spočívá jedna z klíčových změn v řízení podniků: komplexnost není nutné snižovat, aby bylo možné činit rozhodnutí. Lze ji matematicky zvládnout.

Právě v tomto bodě začíná StratePlan. Místo toho, aby se projekty pouze jednotlivě hodnotily a následně třídily podle priorit, je investiční portfolio považováno za souvislý matematický rozhodovací problém.

Účinek začíná již u výchozího bodu: globální optimum

Kdo nahlíží na svou investiční strukturu jako na ucelený systém a na jejím základě vypočítá optimální výchozí pozici portfolia, nevychází z náhodného či historicky vyvinutého pořadí priorit, ale z matematicky optimalizovaného portfolia.

Tato výchozí pozice zásadně mění strategické řízení, protože každé další rozhodnutí vychází z již optimalizovaného portfolia.

Rozdíl je značný: Klasická investiční rozhodnutí se často ptají, které projekty se jeví jako atraktivní jednotlivě. Matematická optimalizace se naopak ptá, která kombinace všech dostupných projektů vytváří za daných omezení nejvyšší celkovou hodnotu.

Optimalizační cyklus v průběhu několika let

Tento efekt se projevuje obzvláště silně v rámci víceletých plánovacích horizontů. Díky každoroční reoptimalizaci projektového portfolia vzniká nepřetržitý strategický cyklus:

1. Všechny investiční záměry jsou společně modelovány jako portfolium.
2. Realizuje se matematicky nejvýhodnější kombinace.
3. Nezavázaná likvidita zůstává zachována a je převedena do následujícího účetního období.
4. Nové projekty, změněné rámcové podmínky a dodatečně dostupný rozpočet se promítnou do dalšího výpočtu.
5. Celé portfolio je znovu matematicky optimalizováno.

V průběhu času tak vzniká systém neustálé optimalizace portfolia. Kapitál, dopad a strategická jasnost se navzájem posilují.

Během 3, 4, 5 nebo 10 let tak vzniká cyklus optimalizace, růstu rozpočtu a strategického dopadu – a tím i strukturální konkurenční výhoda.

Důležité: Projekty nezmizí – budou lépe umístěny

Jedna věc, která byla potvrzena v mnoha rozhovorech: V optimalizovaném investičním systému nejsou projekty nutně „zamítnuty“.

Mohou být přehodnoceny z hlediska priorit, časově posunuty nebo strategicky lépe umístěny, aby v optimálním okamžiku a za správných podmínek přispěly co nejvíce k celkovému portfoliu.

To mění i diskusi v managementu a v představenstvu: jednotlivé projekty již nesoutěží izolovaně mezi sebou. Místo toho se jasně ukazuje, která kombinace v jakém okamžiku vytváří nejvyšší hodnotu podniku.

Od stávajícího seznamu CAPEX k optimálnímu investičnímu portfoliu

K této optimalizaci není potřeba žádný nový datový svět. Výchozím bodem pro StratePlan je stávající seznam CAPEX společnosti.

Investiční záměry v něm obsažené se spolu s příslušnými parametry – například objemem investice, očekávanou návratností, dobou trvání, prioritami a závislostmi – a také s omezeními specifickými pro danou společnost převádějí do matematického optimalizačního modelu.

Rozhodující otázkou pak již není:

Který jednotlivý CAPEX projekt je nejlepší?

ale:

Která kombinace stávajících CAPEX projektů vytváří při daných rozpočtech, časových horizontech a omezeních nejvyšší celkovou hodnotu?

StratePlan umožňuje matematicky zvládnout kombinatorickou složitost, která za tím stojí, a na základě stávajících investičních projektů vypočítá portfolio s nejvyšší hodnotou.

Tím se pozornost přesouvá od izolovaného hodnocení jednotlivých projektů k optimalizaci celého portfolia CAPEX.

To je klíčové: podnik může mít velmi dobré jednotlivé projekty a přesto alokovat kapitál neefektivně, pokud se nezohlední celkový dopad jejich kombinace.

Právě v tom spočívá síla StratePlanu: podniky nemusí své investiční plánování objevovat znovu. Optimalizujeme to, co již existuje.

Závěr: Kvalita rozhodování se stává konkurenční výhodou

Symposium Goldman Sachs o disruptivních technologiích mi opět jasně ukázalo, že rozhodující konkurenční výhoda v nadcházejících letech nevzniká pouze díky novým technologiím, ale díky systematicky lepším rozhodnutím v oblasti alokace kapitálu.

Čím komplexnější se stávají podniky, investiční programy a strategické závislosti, tím důležitější je schopnost tuto komplexnost nejen pochopit, ale i matematicky zvládnout.

Kdo matematicky optimalizuje svá investiční portfolia, maximalizuje nejen hodnotu jednotlivých projektů, ale optimalizuje alokaci kapitálu v rámci celé společnosti a v horizontu několika let.

„Každá společnost má právo na maximální zisk.“

Nemá se tím na mysli krátkodobá maximalizace zisku, ale co nejlepší využití kapitálu, zdrojů a času – na základě rozhodovací logiky, která odpovídá skutečnému kombinatorickému charakteru investic.

Složitost přitom není problémem. Rozhodující otázkou je, zda disponujeme matematikou, která nám umožní ji zvládnout.